Firma, která ji zde plánuje vybudovat, už oslovila město s návrhem pronajmout a dostavět zanedbané Luisiny Lázně. Dokonce už odborníkům i veřejnosti představila v pořadí třetí koncept budoucí kliniky, na jejíž podobě spolupracuje s památkáři. Nyní se například jedná o to, zda a za jakých podmínek bude možné sejmout památkovou ochranu z dodatečné přístavby k objektu historických Luisiných Lázní. Ta je v havarijním stavu a nemá dokonce ani základy.

Přestože jednání jsou dlouhá a náročná, zůstává Pavel Minařík, jeden z jednatelů firmy Qurelux GmbH, která byla založena ve Vídni za účelem stavby rehabilitační kliniky ve Františkových Lázních, optimistou. Věří, že do tří let přivítá nová klinika první pacienty.

Co přesně by mělo ve Františkových Lázních vzniknout?
Jedná se o odborné léčebné zařízení, rehabilitační ústav pro akutní rehabilitaci po operačních výkonech, totálních endoprotézách kyčelních kloubů, po náhradách kolenních kloubů a operacích páteře. Dále po těžkých haváriích a úrazech, i pro akutní rehabilitaci po cévních mozkových příhodách.

V čem by měla mít klinika navrch oproti jiným rehabilitačním zařízením?
Právě v té akutní rehabilitaci. Moderních a inovativních rehabilitačních zařízení je málo. A přitom je známo, že úspěšnost rehabilitace a kvalita následného života je závislá na včasnosti. Dnes už umí třeba po mozkových příhodách neurochirurgie velmi rychle a efektivně odstranit primární příčinu, například krevní sraženinu v mozku. Ale jestliže nezačne okamžitá neurorehabilitace, bude návrat k normálu složitější. Když to řeknu laicky, pokud necháme pacienta rozležet a čekat, až se uvolní místo třeba v lázních, většina se nevrátí do normálního života tak rychle a bez následků.

Je v České republice zařízení podobné tomu, které chcete vybudovat?
Jediné srovnatelné a nadčasové rehabilitační zařízení funguje v Berouně. S majitelem úzce komunikujeme. Tato klinika poskytuje tyto služby pro všechny nemocnice z Prahy a středních Čech.

Komu bude sloužit františkolázeňská klinika?
Především pacientům z Karlovarského, Plzeňského a Ústeckého kraje. Chceme zde vybudovat rehabilitační zařízení, které nebude mít v republice obdoby. Plánujeme, že do tří let by se mohla klinika postavit, do té doby stihneme vychovat a vypěstovat vysoce specializovaný personál.

Bude jistě náročné získat takové lidi. Co všechno pro to děláte?
My už na tom pracujeme dva roky. Oslovujeme mediky, úzce komunikujeme s děkanem Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně, která zajišťuje primární vzdělávání fyzioterapeutů do úrovně bakaláře. Ti poté většinou přecházejí na pokračující magisterské studium lékařské fakulty v Brně a v Praze. Komunikujeme také s Doškolovacím ústavem ministerstva zdravotnictví. Dá se říct, že máme tu nadstavbu už tak nějak zmapovanou a podchycenou. Já jsem po dohodě s děkanem komunikoval se studenty a studentkami, nyní je opět budu oslovovat a představím jim náš inovativní koncept. Musím říct, že všechny, s nimiž jsem mluvil, to velmi zaujalo.

Budou chtít odejít tak daleko od domova?
Myslím, že tato generace už skutečně nemá problém se zvednout a za tou prací odejít. Oni nečekají, protože vědí, že práce v takové úrovni, kvalitě a možnostech za nimi nepřijde. My navíc v souběhu chystáme obdobné rehabilitační zařízení v Řecku. Nebude zaměřené na akutní, ale na následnou péči. Tam k tomu přistupujeme podobně, komunikujeme s aténskou univerzitou a s tamní střední zdravotní školou, která tyto rehabilitační pracovníky připravuje. A tím, že navíc nabízíme transfery těchto odborných činností mezi Českou republikou a Řeckem, tak je ta nabídka pro mladé lidi ještě zajímavější.

V současné době intenzivně jednáte s památkáři o budoucí podobě Luisiných Lázní. Jak jste daleko?
Ano, nepřeháním, když řeknu, že už máme hotovou třetí studii od architekta Borise Redčenkova. A každou tou variantou, ať už mluvíme o části rekonstrukce památkově chráněné historické budovy nebo komplexu dostavby, je návrh přátelštější ke svému okolí. Ten koncept byl v původní podobě mnohem tvrdší. Dnes je to krásně změkčené, komunikuje to s okolím, s parkem, jsou tam ozeleněná vnitřní atria. Jednání s památkáři jsou složitá, zejména pokud se týká požadavku na sejmutí památkové ochrany z té části přístavby. Prý to nikdy nedělali a bude to hodně složité. Ale já říkám: Pojďme to zkusit. Stojí to za to.

Nemáte obavy, že to nevyjde?
Obavy samozřejmě mám, ale kdo nehraje, nemůže vyhrát. Navíc si myslím, že ten projekt je natolik kvalitní, že jsme schopni argumentovat a přesvědčit. Je to o diskuzi a ta odborná diskuze může být jen na základě toho, že my do toho rizika půjdeme. Chceme komunikovat, chceme v maximální možné míře hledat umění kompromisu i s Národním památkovým ústavem, který je neopominutelný ve stavebním a posléze kolaudačním řízení.

Proč jste si vybrali právě Františkovy Lázně? Co vás k tomu vedlo?
Přiznám se, že já jsem ve Františkových Lázních předtím nikdy nebyl. Do města jsem přijel poprvé loni v květnu. Bylo nádherné počasí a já netušil, že je v republice tak krásné lázeňské město. Atmosférou, jak to na mne dýchlo, mi připomnělo Itálii. Podle mne tu dříme genius loci, jen ho zresuscitovat.