Belgický šéf Mezinárodní unie soudních exekutorů (UIHJ) Marc Schmitz v rozhovoru mimo jiné říká: „Exekutory nikdo nemá úplně rád, pokud tedy zrovna nepotřebuje vymoci nějaký dluh. Pak je nám vděčný, protože jsme mu přinesli zpět jeho peníze. V řadě zemí politici chtějí zpřísňovat regulaci exekucí a snižovat naše odměny. Je jasné, že se tím chtějí zalíbit svým voličům, ale nelze pomíjet určitá nebezpečí.“

LIDOVÉ NOVINY: Jako nedávno zvolený prezident světové organizace exekutorů (Mezinárodní unie soudních exekutorů, UIHJ) jste přijel na pozvání Exekutorské komory ČR na fotbalový turnaj. Jak se česká komora, založená teprve v roce 2001, etablovala v mezinárodním prostředí?

SCHMITZ: Přestože je mladá, je to velmi aktivní organizace a má i zástupce v jedenáctičlenném vedení UIHJ, Juraj Podkonický je už potřetí naším pokladníkem. Máme celkem 93 členských organizací ze čtyř kontinentů, a kdyby každý členský stát byl stejně aktivní jako Česko, bylo by to skvělé. Když pořádáme pracovní jednání, konference nebo kongresy, Češi jsou u toho.

LIDOVÉ NOVINY: Jak může UIHJ pomáhat národním exekutorským organizacím?

Máme celkem 93 členských organizací ze čtyř kontinentů, a kdyby každý členský stát byl stejně aktivní jako Česko, bylo by to skvělé

SCHMITZ: Spolupráce může být různorodá. Dám konkrétní případ. Nedávno se objevil návrh evropské směrnice, která se týká bank a dalších finančních institucí. Těm by podle ní mělo být v budoucnu umožněno, aby si své pohledávky vymáhaly samy, aniž by šly za soudním exekutorem. To ale neohrožuje jen naši profesi, ale i dlužníky. Pokud totiž banka nebo splátková společnost, kdo bude spotřebitelům garantovat řádný postup v souladu s právem? Můžeme tedy pomoci bojovat proti takové regulaci, UIHJ je registrována jako lobbistická organizace v Evropské unii.

LIDOVÉ NOVINY: Stává se často, že se musíte bránit „bruselské“ regulaci?

SCHMITZ: Jistě, často hájíme zájmy našich členů lobbistickou prací. Evropské orgány nás ale také často žádají o expertní stanovisko, když se hodnotí současná úprava nebo se připravuje nová legislativa. Aktuálně se například hodnotí, jak se za více než deset let osvědčilo nařízení o doručování písemností v členských státech.

Proto jsme poskytli zpětnou vazbu, jak to funguje v praxi a co by se dalo ještě vylepšit. Usilujeme, aby to bylo více elektronizované, protože justice bude stále více digitalizovaná. Mluví se o tom už dlouhá léta, ale nikdo přesně neví, jak to udělat. I s tím může UIHJ pomoci, protože můžeme mezi 93 členskými státy vybrat ty, kde je to upravené nejlépe, a pak se tím inspirovat a adaptovat to potřebám každé země.

LIDOVÉ NOVINY: Je lobbistická práce nejdůležitější rolí UIHJ?

Bankám a dalším finančním institucím by podle návrdhu evropské směrnice mělo být v budoucnu umožněno, aby si své pohledávky vymáhaly samy, aniž by šly za soudním exekutorem. To ale neohrožuje jen naši profesi, ale i dlužníky.

SCHMITZ: Zdaleka ne, hodně aktivit směřujeme dovnitř organizace. Pořádáme řadu školení na konkrétní témata, která mohou být užitečná v každodenní praxi našich kolegů. Zrovna před pár dny se v Bruselu konala akce zaměřená na vymáhání práva v jiných zemích. Pozvali jsme kolegy z Francie, Nizozemska, Lucemburska, Německa a Španělska, což jsou největší obchodní partneři Belgie, aby exekutorům vysvětlili, jak může být dluh vymáhán v cizině.

To může být praktické, pokud se třeba jeden z dlužníků přesune do jiné země. Pro klienta je pak nesmírně cenné, když exekutor umí poradit i o vymáhání v cizině – na koho se obrátit, kolik to bude stát a jak dlouho to bude trvat. V ideálním případě exekutor dokonce může vyřídit věc sám, protože zná člověka třeba ve Španělsku, který to zařídí. Zejména pro exekutory z menších zemí je hodně důležité vědět, jak právo funguje za hranicemi, protože právě tam stále více směřuje obchod.

LIDOVÉ NOVINY: Souvisí to i s obecnou snahou UIHJ, aby exekutoři nedělali jen vymáhání práva, ale i další užitečné činnosti?

SCHMITZ: Přesně tak, dokonalý exekutor by měl zvládat více činností než jen vymáhání práva. Typickým případem je vymáhání „po dobrém“ před tím, než se přikročí k soudnímu vymáhání. Tuto proceduru najdete v řadě zemí – ve Francii, Belgii, Nizozemsku nebo Lucembursku. V podstatě to vypadá tak, že předžalobní upomínku mohou vedle advokátů nebo inkasních agentur zaslat i exekutoři.

Evropské orgány nás také často žádají o expertní stanovisko, když se hodnotí současná úprava nebo se připravuje nová legislativa. Aktuálně se například hodnotí, jak se za více než deset let osvědčilo nařízení o doručování písemností v členských státech.

Ti jsou regulovaní státem a podléhají striktním etickým pravidlům, což je velký rozdíl proti vymahačům, kteří jsou v řadě zemí kritizováni za nevybíravé praktiky, které jsou na štíru se zákonem. Exekutoři také mohou sepisovat zápisy, kterými osvědčují určité skutečnosti. Rozšiřování činností exekutorů doporučuje i Evropská komise pro efektivitu justice (CEPEJ) při Radě Evropy a UIHJ se tyto myšlenky snaží prosazovat.

LIDOVÉ NOVINY: Jak si to vymáhání „po dobrém“ představit?

SCHMITZ: Je za tím jednoduchá myšlenka, že když umí exekutor „tvrdé“ vymáhání, proč by neuměl i „měkké“. Pokud zvládne obojí, je perfektním partnerem pro vymáhání jakýchkoli pohledávek, protože může plynule přejít od jednoho způsobu ke druhému. Ve většině zemí je toto „měkké“ vymáhání na náklady věřitele, což je zárukou, aby to nebylo zneužíváno.

Teprve pokud vymáhání „po dobrém“ selže a jde se oficiální soudní nebo exekuční cestou, jdou náklady za dlužníkem. To je motivační, protože má ještě poslední šanci, jak se vyhnout poplatkům a zaplatit jen dluh a příslušenství. Zároveň to může odlehčit soudům, odhadem lze takto vyřešit 20 až 30 procent případů.

LIDOVÉ NOVINY: Můžete popsat, jak ten systém funguje u vás v Belgii?

Teprve pokud vymáhání „po dobrém“ selže a jde se oficiální soudní nebo exekuční cestou, jdou náklady za dlužníkem. To je motivační, protože má ještě poslední šanci, jak se vyhnout poplatkům a zaplatit jen dluh a příslušenství.

SCHMITZ: Relativně nedávno se u nás zavedla možnost, že pokud dlužník nezareaguje na první upomínku, může věřitel svěřit případ exekutorovi (v češtině se pro tento institut používá výraz kvalifikovaná předžalobní výzva – pozn. red.). Také my vypracujeme upomínku, která se ale dlužníkovi doručuje osobně. Pokud během jednoho měsíce dluh nezaplatí, ani jej nerozporuje, exekutor o tom sepíše protokol, elektronicky jej zašle belgické exekutorské komoře a ta do čtyř dnů vyhotoví dokument, který má úplně stejnou váhu jako rozsudek soudu, takže dluh už lze vymáhat.

Tato procedura je zatím možná jen ve sporech mezi podnikateli. Byl to velký úspěch, jen každý desátý dluh je napaden a jde k soudu, takže pro obchodní soudy se odlehčilo o 80 až 90 procent jednoduchých případů. Je ale třeba říci, že advokáti ani soudci tím nebyli nadšení a napadli tuto úpravu u Ústavního soudu.

Na přelomu května a června ale úpravu posvětil, exekutoři jsou podle Ústavního soudu dostatečně nestranní a nezávislí, aby mohli tuto práci dělat. Přestože si shánějí práci sami, nejsou rukojmími věřitelů a jsou orgány veřejné moci. Nyní usilujeme, aby se tato procedura umožnila i pro spotřebitelské spory, kterých je na soudech mnohem více. Celé je to velmi efektivní, u soudu to může trvat rok až dva, než dostanete rozsudek. Takto dostanete bezpečně exekuční titul velmi rychle i levně – byť poplatky platí věřitel, je to daleko levnější než soudní cesta.

LIDOVÉ NOVINY: Nakolik je v Ev ropské unii obvyklé, že si exekutoři shánějí klienty sami?

Nemám rád slova, jako je podnikání a byznys, protože to v souvislosti s naší prací má negativní konotace. Ale když si hledáte práci sami, musíte dbát na to, aby váš úřad fungoval efektivně a klienti byli spokojení.

SCHMITZ: Tento takzvaný liberální model funguje v 22 zemích z 28. Exekutoři jsou státními úředníky jen v Německu, Rakousku, Itálii, Dánsku, Švédsku a Finsku. V těchto zemích ale mají problémy s efektivitou systému, která není tak vysoká. Nemám rád slova, jako je podnikání a byznys, protože to v souvislosti s naší prací má negativní konotace. Ale když si hledáte práci sami, musíte dbát na to, aby váš úřad fungoval efektivně a klienti byli spokojení.

LIDOVÉ NOVINY: Už dlouho se v Česku řeší, že exekutoři jsou pod silným vlivem věřitelů. Existuje tu několik obrovských exekutorských úřadů, které mají přes 50 tisíc případů za rok. Jak mohou být nezávislí, když dostávají třeba deset tisíc případů od jediného věřitele za rok?

SCHMITZ: To není nic ryze českého, takto to funguje všude možně po Evropě. Třeba u nás v Belgii máme stejnou strukturu. Máte maličké úřady, kde má exekutor k ruce leda sekretářku, pak střední úřady jako je ten můj, mám 12 zaměstnanců. Hlavně ve velkých městech, jako je Brusel a Antverpy, fungují velké úřady, které mají přes sto pracovníků.

Ve velkém městě si vás snáze najdou velcí věřitelé než na venkově, kde sídlím třeba já (devítitisícové městečko St. Vith na německých hranicích – pozn. red.) a kolem není žádné větší město. Nic jim v tom sice nebrání, ale je to přirozená tendence. Nikdy se ale exekutor nesmí dostat do situace, že by byl závislý na věřiteli.

LIDOVÉ NOVINY: Česká exekutorská komora v poslední době hodně bojuje s politiky, kteří nedávno snížili jejich odměny. Setkáváte se s podobnými tendencemi i jinde ve světě?

Pokud odměny klesnou příliš nízko, mohou vzniknout nezdravé vazby mezi věřiteli a exekutory, může to otevřít dveře klientelismu a úplatkářství. Před tím bych varoval a UIHJ prosazuje, aby odměny exekutorů odpovídaly objemu práce, odborné kvalifikaci a odpovědnosti, která je s naší prací spojená.

SCHMITZ: Jistě. Upřímně, exekutory nikdo nemá úplně rád, pokud tedy zrovna nepotřebuje vymoci nějaký dluh. Pak je nám vděčný, protože jsme mu přinesli zpět jeho peníze. V řadě zemí politici chtějí zpřísňovat regulaci exekucí a snižovat naše odměny. Je jasné, že se tím chtějí zalíbit svým voličům, ale nelze pomíjet určitá nebezpečí.

Je to hra s ohněm, protože pokud odměny klesnou příliš nízko, mohou vzniknout nezdravé vazby mezi věřiteli a exekutory, může to otevřít dveře klientelismu a úplatkářství. Před tím bych varoval a UIHJ prosazuje, aby odměny exekutorů odpovídaly objemu práce, odborné kvalifikaci a odpovědnosti, která je s naší prací spojená.