Michal Viewegh, spisovatel
Nerad bych se dopouštět laických názorů a říkal nějaká čísla, protože to je věc pro odborníky, ale obecně samozřejmě zastávám názor, že bychom neměli ignorovat problémy, které se dějí jinde. Život je riziko, ale to nás nezbavuje odpovědnosti za naše okolí. Rozhodně nepatřím k lidem, kteří uprchlíky odmítají. Ale zároveň opakuji: „Když jsi v Římě, dělej to, co Římané“. Za podmínek, kdy tito lidé přijmou naše pravidla a zákony, tak pak proti jejich přijímání nejsem.

 

Marta Kubišová, zpěvačka
Určitě musíme přijímat uprchlíky z válečných oblastí. Souhlasím s předsedou Evropské komise Jean-Claudem Junckerem, že si tyto lidi budou muset jednotlivé země mezi sebe spravedlivě rozdělit. Není možné, aby z tohoto problému Visegrádská čtyřka vyšla bez nějakého závazku.

 

Dana Drábová, jaderná fyzička
Můj názor je, že pokud opravdu projeví přání tady zůstat a nějak se podílet na životě naší společnosti, měli bychom je přijímat. Počet, který by připadl na Českou republiku, by nebyl nijak veliký. Kvóty by mi tedy nevadily za podmínky, že ti lidé projeví přání jít do České republiky a Česká republika si je zhodnotí jako lidi, kteří „jsou k tomu“. Ovšem problém, který sleduji, je, že většina z nich tady prostě zůstat nechce. Tak jak dostojíme kvótám, když oni tady nezůstanou? To je velmi těžké.

 

Ondřej Neff, spisovatel
Naše společnost určitě musí pomáhat lidem v nouzi a komu tedy jinému, než lidem ohroženým válkou. Pokud se takoví lidé na nás obrátí, není možné jim přibouchnout dveře před nosem. K tomu musíme být připraveni, materiálně, ale samozřejmě i administrativně. Je třeba minimalizovat úřední procedury a odstranit zbytečné administrativní překážky.

Vaše otázka ale zřejmě míří k problematice kvót. Tyto kvóty chápu jako výraz bezradnosti i neschopnosti bruselské administrativy. Klíčová otázka, která je neřešena, zní: Má se Evropa stát útočištěm pro strádající lidi planety? Celý ten výnos o kvótách chápu jako pokrytecké alibi vytvářející dojem jakéhosi řešení. Navíc přináší falešný vzkaz do širého světa - přijďte, my se o vás postaráme. Ten vzkaz musí znít jinak, ale k tomu není politická odvaha: Evropa není zaopatřovací ústav. Ostatně, dánská vláda už ve zdrojové oblasti zveřejňuje inzeráty zhruba tohoto obsahu. To je asi jedna z cest, kterou je třeba jít.

Strach, že nám vyvrátěj plaňku v plotě a pošlapou kedlubny

 

Jan Hřebejk, režisér
Česká republika by je určitě měla přijímat. Ti lidé jsou v hrozné situaci. Já považuji za naprosto nechutné, když jeden a tentýž prezident dá státní vyznamenání siru Wintonovi a zároveň hecuje lidi, aby získali pocit, že k nám vtrhávají bojovníci Islámského státu. Místo toho, abychom si uvědomili, že utíkají lidé, kteří jsou v zoufalé situaci. A navíc ani neutíkají sem.

 

Jiří Macháček, herec
Náš strach o to, že nám vyvrátěj plaňku v plotě a pošlapou kedlubny, se s jejich strachem o vlastní život a o život jejich dětí srovnat nedá. Vždycky se ptejme, proč k nám vlastně utíkají. A budeme si muset odpovědět, že je apriori odmítnout nesmíme.

 

Zdeněk Pohlreich, šéfkuchař a gastronom
Myslím, že bychom v žádném případě neměli přijímat kvóty, protože nevypovídají o ničem. Klíčová otázka, která se týká této krize, je, že v záchvatu solidarity a soucitu se všichni ti lidé stavějí do stejné pozice.

Já myslím, že ti, kteří se podle Ženevské úmluvy kvalifikují jako političtí uprchlíci, ti se rozhodnou sami, kde chtějí být. Ostatní bychom přijímat neměli. Myslím, že by jednoduše stačilo, kdyby se dodržovala pravidla tak, jak jsou nastavená. Azylový proces jsem zažil na vlastní kůži v Holandsku. Mám pocit, že systém je v současnosti adekvátní, jen je potřeba ho dodržovat. To, co se tu nyní odehrává, je davová psychóza, obávám se, že hromada lidí si na tom chce jen vydělat politické body.

 

Eliška Wagnerová, bývalá ústavní soudkyně
Česká republika by samozřejmě měla přijmout každého, koho přijmout musí podle ženevských konvencí, tedy člověka, který je kvalifikován jako politický uprchlík. Těžko tady dopředu hovořit o číslech. Pochopitelně musí být splněna podmínka, že Česká republika bude bezpečnou zemí.

Tím, že vznikla EU a schengenský prostor, bylo jasné že na okrajové státy bude větší nápor uprchlíků. EU se tomu tedy měla už dávno v klidu věnovat, což se bohužel nestalo. Teď se to řeší za pochodu a je to spojeno s různými chybami a nedorozuměními. Musíme přijmout každého, kdo prchá ze země, která je zmítaná válkou, a je přímo ohrožen na životě. Problém je v tom, že běženci u nás často zůstat nechtějí. Chtějí jít dál a Unie nemá rozmyšleno, jak s tím naloží.

Já sama jsem prošla procesem, v němž jsem byla kvalifikována jako uprchlík a získala jsem politický azyl. Byla jsem umístěna v táboře a směla jsem se pohybovat jen v okresu, kde byl tábor. Pokud jsme chtěli mimo, museli jsme žádat o povolení. Pohyb byl tedy omezován už v 80. letech, kdy žádná velká běženecká vlna nebyla. To jsou věci, které uprchlíci musí snést, neměli by se jim bránit, protože to je součást azylové procedury a vždycky byla. Mně se však nelíbí, že ČR vybírá za pobyt v těchto táborech peníze, to je absurdní.

Přijímáním uprchlíků splatíme náš dluh z minulosti

 

Ladislav Špaček, popularizátor etikety
Pokud jde o uprchlíky z válečných oblastí, tak to je kategorie, na jejímž přijímání se shodne celá Evropa. Pokud jde o ty, kteří hledají lepší živobytí v Evropě, tak u těch bychom měli být velmi rezervovaní. Neměli bychom podléhat náladám, že všichni, kteří teď po desetitisících procházejí Evropou, jsou lidé hladoví nebo stiženi válečnými útrapami.

Riziko musí posoudit ti, kteří tomu rozumí. To znamená, že je na zpravodajských službách a na orgánech ministerstva vnitra, aby při prověřování identity těch lidí dělali maximum pro to, aby se případné riziko omezilo. Nikdo z nás jinak nemůže říct, co je, nebo není riziko.

 

Daniel Landa, zpěvák
Já si myslím, že zatím stačí daný počet osob, ke kterým se Česká republika už zavázala.

 

 

Jan Šibík, fotograf
Za mě určitě ano. Když za komunismu utíkali lidé od nás, tak jim západní země také pomáhaly. Vypadá to, že jsme na to zapomněli. Samozřejmě, dnes je situace komplikovaná v tom, že uprchlíků je v současné době mnohem více, než kolik utíkalo Čechoslováků. Nicméně určitě by se mělo rozlišovat, ze které oblasti jdou.

U lidí ze Sýrie bych to vízum uděloval ve velice zjednodušeném a zrychleném procesu. Otázka je, jestli vůbec uprchlíci mají zájem žít v České republice, protože míra xenofobie u nás je obrovská. A myslím si, že nejsme ani ekonomicky tak silní, jako Německo nebo Británie, kam uprchlíci míří nejčastěji. Nabídnout, že je přijmeme, je naše morální povinnost, vracení dluhu z minulosti.

 

Jan Pirk, kardiochirurg
Myslím, že takovýto masivní příliv uprchlíků absolutně jiného kulturního zázemí a jiné životní filozofie, je zásadním ohrožením naší kultury. Pokud takovýto příliv bude pokračovat, tak to znamená víceméně konec naší kultury. Je to špatné pro Evropu. Samozřejmě, že se lidem z válečných oblastí musí pomáhat, ale nezdá se mi, že by řada těch uprchlíků, kteří přicházejí, nějak strádala. A také je mi podezřelé, že nehledají pomoc v zemích, které vyznávají stejné náboženství jako oni a jsou rozhodně bohatší než my.

 

Tereza Voříšková, herečka
Necítím se být odborníkem, abych to mohla podrobněji komentovat. Můj osobní názor ale je, že bychom s uprchlíky rozhodně měli projevit víc solidarity.
 

 

Pavel Liška, herec
Nevím, jestli přijímat více, nebo méně uprchlíků, ale rozhodně si myslím, že bychom se jim měli snažit nějakým způsobem pomáhat. Jsou to lidé, kteří utíkají před válkou a nemají kde žít. Myslím si, že média často vyvolávají nesnášenlivost mezi lidmi a míchají několik problémů dohromady.

 

Blanka Matragi, módní návrhářka
Pokud by se Česká republika vypořádala se svými etnickými problémy a v případě, že by na to měla kapacitu, tak by měla uprchlíky přijímat, měla by mít humánní přístup a pomoc poskytovat bez jakýchkoli náboženských rozdílů. Já sama tady (v Libanonu, pozn. red.) zaměstnávám spoustu šikovných vzdělaných Syřanů, kteří sem odešli. Jsou bezprizorní, já to naprosto chápu, ale nemohu jasně říct, co by Česká republika měla dělat, protože tam už dlouho nežiji.