Je naprosto zjevné, proč poslanci navzdory ultimátu Evropské únie stále neschválili tzv. zákon o úřednících, především trestněprávní odpovědnost úředníků a politiků. Stačí sledovat jen těch několik málo případů, které byly odhaleny, a občan jednoduše dojde k závěru, že v případě platnosti takového zákona by se schůze vlády respektive parlamentu asi brzy konaly v kriminále.
Jen za tři roky vlády politiků chvástajících se rozpočtovou odpovědností, jdou ztráty státu do stovek milionů, spíše však miliard.
Ztráty zaviněné právě politiky. Ztráty z předražených zakázek, ze špatně nastavených smluv, kde beztrestnost politikům dovoluje úmyslně nastavovat nevýhodné smlouvy. Pak jsou to vyhozené desítky milionů za zmetky z dílny Mistra zmetků Jaromíra Drábka, a další miliony za zmetek v registru vozidel, a další a další stamiliony. Nabízené stamiliony, které si ani nedovedeme vzít z EU a miliardy, které musíme platit za zneužití únijních dotací, které alchymista Kalousek nedokázal uhlídat. Stamiliony, které následně ministr financí ždímá z občanů České republiky.
Česká politika se změnila v obyčejné kšeftaření v přímém přenosu před zraky voličů. Jaký je rozdíl mezi kriminální galerkou a českou koalicí, které nesmrdí hlas předpokládaného odsouzence?
Jaký je rozdíl mezi zlatokopy typu Šmejdi a vládou, za jejíž plané sliby platíme víc a víc? Ohánění se ekonomickou krizí asi nebude moc důvěryhodné v době, kdy okolní státy hlásí ekonomický růst.
V minulosti se na československé a české prezidenty etablovali bývalí vězni. Doba pokročila a Česká republika hlásí další prvenství, kdy poslanec více než rok „úřaduje“ z vazby, pobírá plat a možná se zúčastní i rozhodování o osudu této země. Opravdu žijeme v právním státě?
Dnes zde máme vládu v demisi, která se honosí stojedničkovou většinou bez mandátu občanů a jsou vzteky bez sebe, že si prezident dovolil tuto šaškárnu neakceptovat. Co jiného než boj o koryta může znamenat lpění na svých postech přes to, že opakované průzkumy přesvědčivě dokazují, že voliči svou většinou tuto umělou většinu č. 101 odmítají?
Koalice otevřeně přiznává, že odmítne kroky úřednické vlády i v případě, kdyby prokazatelně pomohly České republice. Což ostatně dělá vůči návrhům opozice celé tři roky. Strany se osočují navzájem, Kalousek je ještě větší arogant nežli doposud a přímo hystericky odmítá, že by někdo dokázal sestavit lepší rozpočet než sám Mistr chemik. Všichni na sebe hází špínu stále hrubšího kalibru, odsuzují policii, že si dovolila zatýkat nadlidi a dokonce vždy distingovaná Miroslava Němcová už nedokáže oprostit svůj politický pád od trapných invektiv vůči úřednické vládě.
Politici nevládnou, pouze se osočují navzájem, tedy nepracují. Řadí se tak na úroveň těch, kteří jsou po léta za nicnedělání dobře placeni státem.
Podivná sdružení a novináři podávají ještě podivnější udání a za chvíli se budeme bát slušně pozdravit starostu obce, abychom nebyli nařčeni z korupce. Paranoia po Česku. A to, co dnes Česká republika představuje pod pojmy právní stát, spravedlnost, politická etika, (ne)dodržování slibu vládnoucí kliky – služba lidu, fráze jako boj proti korupci a zodpovědná rozpočtová politika – z toho všeho nám zde zbyla jen obyčejná kejda a splašky a především místo na spodních příčkách žebříčků mezi zaostalými zeměmi.
Nabízím další články k přečtení: