Úplně stejný hnus a hrůzu cítím, když sleduju, jak z pomyslných politických hrobů vylézají další mumie. Moje dobré mínění o politice jako "veřejné službě" ti lidé zabíjejí stejně jako klasicky hororové zafačované vraždící monstrum.

Do politiky by měl člověk vstupovat ve snaze buď prosadit ideály, nebo aspoň kvůli ideologii, které věří. Pokud jste ale chvíli levičák, pak pravičák a pak zase levičák a střídáte strany jako fusekle, je pro vás politika jen výnosnou "trafikou". A když se tihle lidé nestydí sami, měli bychom jim jasně říct: "Pánové, je nám z vás špatně!"

Jan Kasl
Prototyp, etalon a mustr českého převlékače politických kabátů. V 90. letech se angažoval v ODS, za kterou byl i pražským primátorem. V roce 2002 se ale s občanskými demokraty rozhádal, označil je za "demagogy a zlotřilce" a na truc si založil Evropské demokraty. Ve volbách to ovšem projel. Už o čtyři roky později "prohlédl" a prohlásil, že celá česká politika je prolezlá korupcí a klientelismem. Jenže to asi nemyslel až tak vážně, protože v parlamentních volbách 2010 podpořil TOP 09. Anebo o té korupci naopak leccos věděl, protože letos na jaře chtěl za Babišovo ANO kandidovat na primátora. Až u nás založí politickou stranu Číňani, naučí se Kasl jíst hůlkami.

Martin Bursík
Muž s plachým úsměvem vleze v politice kamkoli. Postupně prolezl Občanské hnutí, Svobodné demokraty, KDU–ČSL, Stranu zelených a dnes se angažuje v Liberálně ekonomické straně. Byl jedním z největších českých propagátorů hoaxu o globálním oteplování a jako ministr životního prostředí nese odpovědnost za devastaci Šumavy kůrovcem. A taky nás připravil asi o tisíc miliard korun, které zaplatíme za zákon na podporu obnovitelných zdrojů energie. Bursík je jeho hlavním autorem. To on zařídil přesun našich peněz do kapes solárních a větrných pijavic.

Michal Hašek
Coby oddaný socdemák sice není klasický "politický turista", ale zato je "sběratel funkcí". Kdosi napočítal, že jich zastává asi třicet. Je to asi stejné, jako kdybyste měli třicet milenek a neměli pak vlastně čas na žádnou z nich. Ve volbách do poslanecké sněmovny loni v říjnu Hašek podrazil svého stranického šéfa Bohuslava Sobotku, když se ho pokusil vyloučit z vyjednávání o vládě. Prostě takový malý, zlý a zákeřný pučista s krysíma očkama.

Jiří Paroubek
Prošel tři strany – za komunismu byl vysoce postaveným členem národněfrontovní kolaborantské Československé strany socialistické, po revoluci vstoupil do ČSSD a nyní předsedá straně LEV 21 – Národní socialisté. To ostatní by ale bohatě stačilo, abychom ho rádi viděli v politickém hrobě a ne v Evropském parlamentu. Pamatujete, jak chtěl spolupracovat s komunisty a s Marťany a jak nechal zmlátit technaře? Pamatujete, jak nařkl televizi Nova ze "skandálního pokusu o manipulaci s veřejným míněním", aby se vzápětí ukázalo, že televizní hlasování manipuluje sama ČSSD? Ten člověk je podle nás prostě kreatura a basta fidli.

Jaroslav Tvrdík
Komunistický lampasák a pozdější socan podělal, na co sáhl. Když byl v roce 2003 ministrem obrany, nemohl se rozhodnout, jestli demisi podá, nebo nepodá. ČSSD mu pak dala "trafiku" v podobě ředitele Českých aerolinií, do jejichž čela se dostal bez výběrového řízení. Udělal si z nich bankomat. Novinář Vít Doležálek píše: "Do vedení přivedl své známé, výrazně zvýšil platy a počet manažerů (převážnou většinu z nich bez odpovídajícího vzdělání a zkušeností v oboru), zavedl zcela novou a zbytečnou řídící úroveň, nakoupil flotilu 50 luxusních vozů Audi…" ČSA tím Tvrdík prakticky zničil, stejně jako později ČSSD, kde byl v roce 2010 neúspěšným volebním manažerem. Jestli ještě někdy někde vyleze z politického hrobu, tak ho do něj zpátky zkopneme.

Marek Benda
Nejhorší politickou mumii jsem si nechal na konec. Marek Benda se od roku 1989 drží parlamentu jako lejno košile, protože nic jiného neumí. Nikdy nepracoval, vždycky jen ve sněmovně mlátil hubou. A vymýšlel v ní neskutečné věci. Na jaře 2009 třeba prosadil novelu trestního zákona č. 52, známou jako "náhubkový zákon". Platit začala příznačně 1. dubna, tedy na apríla. Šlo o největší omezování svobody slova a zveřejňování informací od pádu komunismu. Bendův "všemocný stát" se tak snažil snížit kontrolu občanů nad těmi, kdo ten stát nejen řídí, ale často ho i vysávají jako pijavice. "Náhubkový zákon" pod hrozbou pětiletého vězení a pětimilionové pokuty zakazoval zveřejňování policejních odposlechů – a to i v případě, že se týkaly trestné činnosti politiků, státních úředníků a dalších "osob veřejného zájmu". Tohle přiblížení Česka Bělorusku, Kubě nebo Severní Koreji kritizovala i Evropská unie.

(Autor je redaktorem webu www.g.cz)