Svět ještě pořád žije v napětí, zda militantní a patřičně ozbrojená skupina lidí dokoná, čím hrozí. Stále více se odhaluje, co jsou agresoři zač a jaká je jejich nesvatá aliance, ale zejména v České republice je mediální deka tak hustá, že pořád není vidět rozhodující část obrazu. Asi na to právě my v ČR a ostaní ve střední a východní Evropě máme přijít konečně sami - skrze další bolestnou zkušenost - než aby nám to někdo zase zprostředkoval ze svého geopolitického pohledu.

 

Vlastně jsme na tom moc dobře. Tuzemská „média veřejné služby“, na nichž pořád leží největší díl tíhy na udržení globální lži verze CZE, jsou z tohoto pohledu absolutně spolehlivá. Jsou naprosto imunní vůči sebemenšímu náznaku antipropagandy. A je to moc dobře! Aspoň víme, na čem jsme a vidí to rostoucí počet lidí. O to jde v první řadě. Aby změna byla potom opravdová!

Co nám to tu (nejen) posledních (pěta)dvacet let v plné kráse vytkvetlo za sebevražedný systém, to tito jednotliví nosiči mikrofonů a jimi se řídící politici nezachytili ani vlasem. A ještě dlouho jim to nevysvětlíte.

Za jejich kouřovými clonami, naordinovanými sörosovským globálním networkingem nastolování agendy a oceňování jejích nejspolehlivějších nosičů, se lidu omotávala kolem údů kazajka, z níž už neměl vyjít. Koneckonců, ani ta revoluce v roce 1989 nebyla naše. To teprve bude.

Peníze vládnou světem. Hlavně ty falešné

Neplýtvejme energií nad podružnými tématy většiny politiků. To nejsou jejich témata, ale mediální. Podívejme se, co je prapříčinou naší mizérie. Co všechno v našich životech zjedovatělo kvůli falešným penězům? Je česká koruna opravdu česká? Je centrální banka naše a pracuje pro nás jen proto, že se jmenuje „česká“ a „národní“? O čem jsou ve skutečnosti válečné ryky? O udržení okovů vytvářených z mediálních peněz.

„Dejte mi kontrolu nad měnou národa a pak mi bude lhostejné, kdo píše zákony,“ uvedl koncem 18. století za plémě, kterému pak opravdu patřilo příštích 200 let, jeden z klíčových beneficientů Francouzské revoluce Mayer Amschel Rothschild. Je úplně jedno, jestli to opravdu takto řekl, protože přesně tak se stalo.

Jenomže zatímco na Západě se to dělo postupně, po pádu komunismu na Východě měly být  liberálně-demokratické divadelní kulisy zavedeny jako šoková terapie a nezpochybnitelná skutečnost. Po bolševické revoluci, která přitom měla se Slovany zatočit mnohem rychleji, ale kupodivu nezatočila.

Čtenáři Parlamentních listů, jako jednoho z mála poctivých médií, už jistě hodně vědí o tom, jak vznikla před sto lety tzv. centrální americká banka FED a jak fungují vazalské „národní“ centrální banky nejen na de facto okupovaných územích členských „spojeneckých“ států NATO a EU.

FED patří několika architektům wallstreetského obludária, ale formální rozhodovací pravomoci v ní má jejich fíkový list, kterým se říká vláda a prezident. Podobně jako v jiných územních državách FEDu, kterým se obvykle říká státy rozvinutého světa a kde jsou centrální banky obvykle dané Ústavou. Jenomže tu na dobytém území oktrojovali (nařizovali) ti samí vítězové válek a berevných či květinových revolucí – tedy centrální bankéři a „finančníci“. Ti samí, kteří financovali také bolševickou revoluci v Rusku nebo Hitlerovu NSDAP. Ústavy psali stejní v Japonsku, Německu, Francii a po jimi řízeném pádu komunismu také v zemích střední a východní Evropy, vč. Ruska.

Ve všech těchto a dalších zemích mají dnes už velmi známí majitelé klíčů od „penězotvorby“ naprostou moc nad celými „ekonomikami“. Řídí objem peněz v oběhu a úroky a tím celá národní hospodářství a politiky. Přesně jak se to hodí jim, nikoli tamním podnikům či občanům. Pokud zdejší politici zazlobí, pošlou ke dnu třeba celou skupinu firem. Ale obvykle se jen zahrozí. A to bychom se mohli ještě rozepsat o vynucených obchodech s dluhopisy a mnoha dalších principech, na nichž pořád ještě fungují „trhy“. Často je emise „národní“ měny také vázána na nákup dolaru či eura pro jejich dodatečné krytí. Sichrování této generální špinavosti skrze média se už rozumí samo sebou. Co víc si přát?

Protože jde o sebepožírající systém, mezitím byl postupně zrušen obtěžující zlatý standard a zavedeny tzv. Brettonwoodské instituce (MMF a SB) a dolar jako rezervní měna. Postupně se dolar stal ničím nekrytý, v podstatě pouze tím, že jej museli používat producentské země ropy a plynu a tratit až desítky miliard měsíčně na úhradu umělého dluhu. Jen proto, aby hostitelská země byla postupně dál oslabována a proto, aby mohl být čím dál rekordnější částkou financován americký zbrojní rozpočet (až tři čtvrtiny biliónu USD ročně!) - druhé reálné krytí dolaru. Kdo to postupně odmítal, stal se darebáckým státem.

Bublina způsobená kombinací nekrytí měny a nutnosti jejího bezhlavého tištění rostla a roste a vyžadovala si zápočet v podobě čím dál většího sousta. No a jak se dnes v nahosti ukazuje a jak to pořád tvrdošíjně nechtějí vidět i tuzemští bílí koně Wall Streetu, tím hlavním soustem mělo a má být Rusko. Zkoušeli to s Napoleonem, bolševiky, Hitlerem a budou to zkoušet až do hořkého konce. Svého.

Klausovi vyčítali tzv. bankovní socialismus

Americký falešný dolar na sebe nejen takto váže jako pavoučí jed skutečný majetek, který je pak ve slabších a menších zemích i s pomocí „exekutorského“ dohledu MMF či SB, ještě dál vysáván jako rozpočtové „úspory“ či jako vynucená privatizace. Protože „ekonomiku“ řízenou zvenčí skrze úroky a hraní si s objemem peněz v systému je potřeba postupně vmanévrovat do situace, kdy bude nutně potřebovat „pomoc“ přímou – protektorát MMF, anebo v případě takového Řecka ECB. To v případě států, s nimiž to nejde po dobrém.

Na velmi podobných principech jako globální chiméra americký dolar, funguje i tzv. komerční bankovnictví. Je to do značné míry spojitá nádoba. Václava Klause „čeští“ překladatelé z Rothschildova časopisu The Economist léta obviňovali z bankovního socialismu, neochoty privatizovat banky. Dnes by bylo vhodné vyčíslit, o kolik by Češi přišli víc nebo o kolik času dřív by exekutoři vyrabovali svůj první milión Čechů, kdyby naše banky byly prodány o pár let dřív. Jen pro zajímavost – dílo mělo být tak jako tak dokonáno.

Ale k věci. Půjčka od banky z „našeho“ dolarového světa se ve chvíli podpisu úvěrové smlouvy rovná pouhému dlužnímu úpisu. S penězy nemá společného nic, a to do chvíle, než začnou peněžit váš vlastní majetek. Banky totiž nepůjčují peníze, ale jen jedničky a nuly z jejich počítačového systému. SWIFT je jejich zlaté tele. Půjčované peníze jsou „kryté“ (teoretickým) dluhem banky u někoho třetího. Úvěr vznikl pouhým podpisem, že s tím souhlasíte. Klasické letadlo. Někdo to pak na konci musí celé zacvakat. Ale banky to nebudou – ty dostanou úroky a majetek od exekutorů, protože placení úroků si vynucuje krach jistého počtu účastníků latadlové hry. Ve firemní sféře jde spíše o to, získat podnikatele na svou stranu – aby raboval „s námi“ (a pomohl v boji proti korupci). A díky nesmyslnosti úroků a celého systému bude vždy krachovat část firem a jednotlivců. Ne proto, že jsou hloupí nebo neschopní, ale proto, že neprohlédli v podstatě jen další válečný nástroj.

A podobně jako privátní centrální banky řídí oficálně „zástupci lidu“, soukromým exekutorům umožnili podíl na bankovních loupežích Parlament a státní soudy. Tak funguje stát v liberální demokracii dle „západních hodnot“. Všechna další témata jsou stejně druhotná jako povyšovaná na to hlavní a jediné pravé.

Tvrdím, že s vědomím o pravé podstatě tohoto systému můžeme s klidným svědomím poslat k šípku všechny rozumbrady, kteří tvrdí, že si milióny exekutorských obětí mohou za své problémy výhradně samy. Je to podvod a byl od začátku! Jen vyrábí čím dál užší a bohatší elitu, širší okruh okradených a mámí z lidí to nejhorší – chtít výhodu před ostatními a zachránit sebe na úkor jiných. Mohou všechno. Díky bdělosti (nejen) Kavčích Hor.

Vaše otroctví za vaše peníze!

Vedle falešného dolaru fungují obdobně také evropské dotace, výmysl stejných „finančních“ mozků. Peníze na dotace už jsou na rozdíl od předchozích méně skrytě ukradené – tak nějak „člensky“, protože na to ti méně významní stejně členové nemají vliv. Mimo to, že je to podobně obludný korupční systém, vážou na sebe dotace již oficiálně značnou část obecních, státních, ale i firemních rozpočtů. Tedy peníze, které by si investoři z vlastní svobodné vůle rozdělily rozumně, a to jak prostorově, tak časově.

A můžeme pokračovat dál ve výčtu výdobytků západního vzoru, na které se naši euro- a amerohujeři tolik nadřeli. Co taková evropská zelená politika? Desítky miliard korun ročně jen v ČR vyletí doslova do vzduchu. Likviduje ornou půdu, ovzduší, investiční příležitosti energetiků, protože roste cena tzv. silové elektřiny. Prodražilo to rozšíření JE Temelín tak, že se soutěž musela zrušit. Firmám a domácnoctem to zvyšuje rozpočty, které jsou z druhé strany menšeny „pravicovými“ úsporami, anebo mizí zcela v případě příslušníků armády nezaměstnaných.

Lidé prostí a zmatení pak budou nadávat na „své“ politiky, protože není na dopravu, zdravotnictví a školství, zavšivené „norským“ přístupem k dětem a učitelům. A tak bychom mohli pokračovat. Třeba o daních. Čím dál víc lidí to pociťuje na vlastní kůži a zraje v nich touha po skutečné změně. A uzraje!

To si ale neuvědomují naši mediální pamfletáři, kteří v sobě živí slepou naději, že se zase vrátí do svých pozic, protože to byli oni, kteří stínohru na demokracii a svobodu celou dobu kryli, vlády a premiéry pomáhali odstraňovat a kterým smrdí jejich noví majitel (Babiš), aby v nových internetových médiích šlehaly plameny na všechny s jiným názorem, než který jim byl v sorosovském sametovém kvasu naimplantován. Ti budou do roztrhání těla vítat a volat vojska centrálních a komerčních falešných bankéřů, která zatím jen Českem projela. Ti budou dál živit „politická“ pseudotémata a jejich „pravicové“ nosiče. Namísto toho, aby burcovali proti nebezpečí, které má sežrat i je.

Popisovanou „ekonomiku“ mj. kryla i kohorta mediálních ekonomů, analytiků a akademiků, zvětšiny zřejmě „jen“ lapených iluzí svobodného, tedy spravedlivého obchodu. Tito lidé dál vážně předkládají „makroekonomická“ hausnumera, jak se ta ekonomika vyvíjí a klesá a stoupá a hlavně, co máme dělat. Skutečnost je však jiná - řízená. Jak výše jen velmi stručně nastíněno, jsme svědky skrze falešné peníze a instituce takového exponenciálně rostoucího odsávání reálných peněz a majetku z veřejných, ale i soukromých rukou a rozpočtů a tím vlivu zbytků národní inteligence, že to může skončit jedině skutečnou a rozsáhlou revolucí, jak už se mnohde děje. Protože tento světem se léta valící antisystém narazil tentokrát už na připraveného ruského medvěda.

Jen na dokreslení – v tomto umělém sebepožírajícím systému vznikla třída lidí, která nedělá nic a pak má čas na skopičiny, aby se odtrhla od reality zcela. To je skupina mediálně-filmově-PR-marketingově-politicky-managerská – to jsou ti s těmi vizitkami, podívejte se na server s nabídkami práce v ranku Marketing, PR, Média, jak jsou vynelézaví. Tito lidé mají svůj bezstarostný svět, nic je neohrožuje, jsou to „workoholici“. Prostě takoví vězenští dozorci, protože cokoli, co potřebují pro svůj byznys, tedy pro své klienty (korporát, „pravicová“ politika), proženou patřičně médii, která měla vždy právě od toho korporátu na hraní. S takovým promazaným strojem není problém protlačit i něco tak odporného jako Lisabonskou smlouvu, Karla na Hrad nebo církevní „restituce“. Jak dlouho to asi s nimi Andrej Babiš vydrží? A až na to lidé přijdou, jak dlouho to ti lidé vydrží s Babišem?

Těchto funkcí je prý v korporátu už polovina. Profesor London School of Economics David Graeber se s touto „třídou“ lehkoživků nijak nemazal, když vůči nim před dvěma lety vyrukoval s pečlivě vyargumentovaným článkem s názvem „Práce na hovno“. Přísně vzato, je to opravdu tak. Je to skutečně práce rozkladná. Omyl v tom může vidět jedině slepec, je to podvod od začátku, protože dnes čím dál lépe vidíme, kam to směřuje. A jaké mají USA své úmysly se slabšími, jsme mohli a můžeme vidět během posledních dvou set let třeba na území od Rio Grande po Ohňovou zemi. Nebo kdekoli, kam vstoupil americký voják.

Kdo dnes prohlédl zlodějinu a globální komplot nebo jen nesouhlasí, je agent Kremlu. Nejsme agenti Kremlu, ale odmítáme být otroky a oběťmi Wall Streetu!

Jak z toho ven? Zcela jednoduše. Nejdříve nám nezbude počkat až se to přežene. Protože USA krachují a než se to plně projeví, budou dál vyhrožovat zbraněmi. Češi se mohou pomalu připravovat na své první odvážné politiky, kteří se nespolehnou až se probudí Západ a nebudou váhat riskovat vše, aby dosáhli zrušení našeho členství v EU a NATO, zavedli zlatý standard a připojili se k bance BRICS či AIIB nebo k oběma, což zemi otevře netušené možnosti. Na takových základech může hospodářství jedině růst. A takové politiky lidé vynesou do nebes.

Autor: Jiří Fencl PV