Jednou z možností, jak tento park prozkoumat, je z východní strany. K penzionu Pederu, který leží v zajetí vysokých hor, se dostanete autobusem, a poté už můžete vyrazit po svých až k horské chatě Fodara Vedla (1 980 m). Je to asi jen tři kilometry, ale do šíleně strmého kopce, takže počítejte minimálně s hodinkou svižné chůze.

Chata je obklopena rozlehlou zelenou pánví, která se v létě využívá jako horská pastvina, všude se pasou nebojácné krávy. Kousek od usedlosti stojí několik starých dřevěných domků jako pozůstatek typické ladinské osady, tzv. vile. Dnes už se používá jen jeden domek, a to jako salaš pro italského baču se ženou v pastevecké sezoně.

S ladinštinou, což je starodávný jazyk původních obyvatel Dolomit, se ještě dnes v některých údolích setkáte. I náš horský vůdce Max (kterého ale do této oblasti nutně nepotřebujete) mluvil ladinsky naprosto plynule.

Fotogalerie   Zobrazit fotogalerii

Ani se znalostí různých světových jazyků jsme mu ale nerozuměli ani slovo, ladinština vznikla kombinací lidové latiny a rétsko-keltského dialektu. Naštěstí většina místních vedle tohoto unikátního jazyka mluví i německy a italsky.

Náhorní plošina Fanes je oblíbenou pěší a turistickou oblastí s typickou krasovo-vápencovou krajinou, s tajemnými jeskyněmi, skalními trhlinami, podzemními toky a malými jezery.

Pokud odtud vyrazíte směrem na chatu Sennes, otevřou se vám fantastické výhledy na okolní Dolomity. Chata Sennes je obklopena barevnými pastvinami, a nabízí asi šedesát míst ke spaní v různých cenových kategoriích. Obě chaty mají ideální polohu pro túry po celém přírodním parku, zejména ke zdolání hor Monte Sella di Senes nebo Seekofel.

My volíme horský štít Seekofel (2 810 m), který zdálky vypadá jako nenáročná skála. Nejsou zde potřeba žádné ferratové úvazky, i když je stezka nahoru hlavně ze začátku poměrně divoká. Je tak strmá, úzká a kamenitá, že jeden náš parťák výstup již v zárodku vzdává.

 

 

V některých místech se stezka úplně ztrácí, po chvíli se znovu objeví v podobě jisticích ocelových lan. To už lezeme téměř po čtyřech. Až na vrchol nám to zabere něco málo přes hodinu.

Stehna pálí jako čert, ale výhled je neskutečný. Před námi se rozprostírá tapeta dolomitských štítů, na druhé straně se hluboko v údolí třpytí jezero Pragser Wildsee.

Tam míří i naše další kroky. Když se po dvou hodinách příkrého sestupu dostaneme až dolů k vodě, jsme už tak zničení, že nemáme ani sílu sundat si pohorky a namočit si nohy.

Jen jeden z nás má ještě tolik energie, že do ledové vody rovnou celý skočí. Voda má ale asi jen patnáct stupňů, takže je osamocený plavec najednou atrakcí pro všechny ostatní turisty.

Jezero Pragser Wildsee je považováno za nejkrásnější jezero Dolomit. Je vmáčknuté do divoce romantické skalní kotliny, dá se obejít celé dokola, a v jeho křišťálově čisté vodě se odrážejí křídově bílé stěny okolních hor. A po náročné túře je to první místo, kde se můžete patřičně občerstvit.