V roce 1896 byla vydána koncese a o dva roky později se mezi Čížkovicemi a Obrnicemi rozjely první vlaky. Provoz zajišťovaly Rakouské státní dráhy na účet vlastníka, po vzniku republiky v roce 1918 stejně tak Československé státní dráhy.
Švestková dráha, jak ji pojmenovali tamní němečtí starousedlíci podle rozsáhlých ovocných sadů, byla nakonec v roce 1925 zestátněna.
Ve třicátých letech se na trati začaly objevovat první motorové vozy, což snížilo náklady a umožnilo rozšířit počet spojů. Po mnichovské dohodě v roce 1938 připadla většina území trati Německu, provoz proto převzaly Říšské dráhy. V českých rukách zůstaly Třebenice a Třebívlice, na dráze tak vznikly hned tři hraniční přechody. Po válce se všechno vrátilo do starých kolejí. Němci ale byli odsunuti a kvůli tomu se na dlouhá léta zapomnělo i na pojmenování Švestková dráha.
Už v osmdesátých letech 20. století se začalo mluvit o konci nevýdělečné dráhy. České dráhy ji opustily v roce 2007, o sedm let později ji stát označil za nepotřebnou a určil k prodeji.
Koupila ji společnost AŽD Praha, která mezi Mostem a Lovosicemi zavedla pravidelný prázdninový provoz. Navíc se rozhodla pro velkorysou modernizaci. Postupně vyměňuje kolejová pole, obnovuje traťový svršek a rekonstruuje nádražní budovy. Dráha by měla být zanedlouho připravena na rychlost vlaků 100 kilometrů za hodinu a v budoucnu by se na ní měla testovat autonomní vozidla bez strojvedoucích. S jízdním řádem 2019/2020 se na trať vrátí i každodenní vlaky.
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvNa co zírá mašinfíra na Švestkové dráze
Naši jízdu začínáme na mosteckém hlavním nádraží. Od něj je jen pár kroků daleko legendární Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie, který se kvůli těžbě hnědého uhlí přesunul o několik stovek metrů. Hrad Hněvín na stejnojmenném vrchu je jen o něco málo dál.
Po několika minutách jízdy se naše koleje odklánějí od hlavní trati podkrušnohorské magistrály, mineme proslulé sídliště Chanov, od kterého nás odděluje řeka Bílina. Tu ostatně už podruhé přejedeme a zastavujeme ve stanici Obrnice s mohutným seřaďovacím kolejištěm.
Turistické cíle podél Švestkové dráhy |
Už v Obrnicích začíná samostatná kolej AŽD. Přes tři kilometry kopírujeme tratě do Postoloprt a do Loun. Ze zastávky Sedlec u Obrnic se dá navštívit zámek Korozluky, nejkratší cestou jsou to pouhé dva kilometry.
Po odpoutání se od hlavních tratí už pokračujeme romantickou krajinou Středohoří. Projedeme kolem prameniště zaječické minerálky a míříme mezi první čedičové vrchy. Ze Skršína nebo z následujících Bělušic si můžeme odskočit do Chrámců, které jsou vyhlášené svými zámeckými sady.
V Libčevsi je k vidění zřícenina tamního zámku a v Třebívlicích zase můžete na místním hřbitově navštívit hrob Ulriky von Lewetzov, poslední lásky Johana Wolfganga Goetha. Z Třebívlického nádraží se můžete vydat i na vrcholky vyhaslých sopek. Po modré turistické značce dojdete na nedaleké Blešno s pozůstatky někdejšího hradiště a potom na vedlejší Oltařík se zříceninou stejnojmenného hradu.
Pokud vystoupíte v zastávce Třebenice město nebo ve stanici Třebenice, máte spoustu možností, kam vyrazit. Bohužel v roce 2019 nemůžete v tamním bývalém luteránském kostele navštívit Muzeum českého granátu, budova je v havarijním stavu.
Dojdete-li necelých osm kilometrů, dostanete se k monumentální zřícenině hradu Hazmburk. Pokud se vydáte na druhou stranu od trati, vystoupáte ke zřícenině hradu Košťálov, po pár kilometrech dál po červené značce stojí bývalý hrad Skalka a pod ním zámek s galerií obrazů Českého středohoří. Nesmíte vynechat ani nedaleký „kouřící“ vrch Boreč, který si zaslouží návštěvu hlavně v zimě.
Na co zírá mašinfíra na Švestkové dráze |
Ve stanici Lovosice, kde spoj AŽD z Mostu končí, si každý správný turista prohlédne centrum města a potom se vyšplhá na čedičový Lovoš, který nabízí daleké výhledy na dobrou polovinu Čech a také občerstvení v turistické chatě. Od nádraží je to sice jen pět kilometrů, připravte se ale na pořádné stoupání.