Jdi na obsah Jdi na menu

Škatulata na ministerstvech – paralýza státní správy?

28. 6. 2015

Personální změny v resortech: Synonymum pro zpřetrhání neformálních vazeb a narušení zaběhnutých procesů v úřadu.

Personální rošády, které se na mnoha ministerstvech odehrávají po nástupu Rusnokovy vlády, budou mít řadu dopadů, které člověk bez zkušenosti se státní správou jen těžko chápe. Úmyslně se vyhneme uvádění konkrétních jmen, protože situace je vesměs podobná na všech ministerstvech.

V prvé řadě je třeba říct, že personální rošády ve vedení úřadů se odehrávají po nástupu každé nové vlády, tudíž vláda Jiřího Rusnoka není žádnou výjimkou z pravidla. Zhruba za poslední dekádu navíc nabral tento trend v pravdě děsivé rozměry, protože zatímco dříve bylo zvykem měnit náměstky, poradce, sekční ředitele a místy i ředitele odborů, v posledních letech se začalo s dosazováním „prověřených“ lidí i na referentské posty (nejnižší funkce v hierarchii státní správy). V posledních letech se začalo s dosazováním „prověřených“ lidí už i na referentské posty.

Papír jen „pro forma“

Vývoj bývá zhruba následující: po nástupu na ministerstvo trvá zorientování se v problematice minimálně několik měsíců, spíše však kolem jednoho roku. Pak teprve může nový zaměstnanec plnohodnotně pracovat. Důvod je především ten, že ve státní správě se řada věcí děje na základě neformálních vazeb, protože formální postupy zahrnující hromadu papírování jsou v případě řešení nějakého akutního problému vesměs k ničemu. „Papírovou“ cestou se řešená věc nezřídka nechá proběhnout až v momentě, kdy je vlastně vše vyřešeno a papíry se spoustou razítek a podpisů obíhají už jen proto, že to nějaké nařízení vyžaduje a je třeba rozhodnutí formalizovat.

Z toho logicky plyne, že pokud někdo nastoupí na ministerstvo „z ulice“ nebo „ze strany“, žádné neformální vazby nemá a je odkázán na formální pravidla. Tím se dostává do slepé uličky, protože zatímco nováček studuje interní komunikační směrnice, věc, kterou se usilovně zabývá, se v nedaleké kantýně blíží svému vyřešení.

Podobná a v mnohém ještě horší je situace při vyjednávání napříč resorty. Opět existují složitá komunikační schémata, ale prakticky se spousta názorově spřízněných úředníků schází třeba v hospodě, kde se doladí následující postup například u přípravy zákona. Tytéž jsou vztahy uvnitř pracovních týmů tripartity, různých rad při Úřadu vlády a dalších a dalších uskupeních. Zatímco nováček studuje interní komunikační směrnice, věc, kterou se usilovně zabývá, se v nedaleké kantýně blíží svému vyřešení.

Od ničeho k ničemu

S tím úzce souvisejí masivní změny, které s sebou nese každá změna vlády. Pokud jsou obměněni lidé na všech úrovních, všechny neformální vazby jsou zpřetrhány a komunikace nefunguje. Mezi jednotlivými odbory a ministerstvy panuje nedůvěra, protože si nikdo není jist, kdo za jakou stranu nebo zájmovou skupinu kope.

Kromě pozitivního dopadu, že některé prolobbované, nesmyslné a pro stát často nevýhodné nápady skončí předčasně u ledu, to má bohužel stejný dopad i na věci, které mohou potenciálně být přínosem. Jestliže tvorba neformálních vazeb a zorientování se v problematice trvá kolem jednoho roku a průměrná životnost vlády v Česku jsou necelé dva roky, je evidentní, proč to s akceschopností státní správy mnohdy není valné.

Podle zpráv ČESKÉ POZICE Rusnokova vláda zatím vyměnila řadu náměstků a změny se chystají i na postech poradců. Dopady budou úplně stejné, jako ve výše popsaných případech. O žádnou zákulisní informaci se nejedná – prostě to tak musí být. Vzhledem k absenci zákona o úřednících a permanentní nejistotě, s níž se každý úředník potýká, se nic jiného čekat nedá. Přestože poradci a náměstci jsou lidé, s jejichž výměnou se pravidelně počítá, stejně jsou po nějaké době součástí zmíněných neformálních komunikačních struktur, které jsou jejich výměnou oslabeny.

Kdo si něco pamatuje?

S neustálou personální obměnou státní správy se vytrácí historická paměťV těchto chaotických dobách, jež vždy provázejí změnu vlády, jsou úřady vesměs schopné plnit agendu, kterou dělají kontinuálně – vybírat daně, vyplácet důchody, chystat technické novely zákonů, opravovat poničené silnice a další podobné úkoly. Problematičtější jsou časově ohraničené velké projekty, jejichž vedením jsou často pověřeni právě náměstci, poradci nebo někdo, kdo je jimi dosazen.

V řadě případů takové projekty končí jako sepsaný a odsouhlasený projektový záměr někde v něčím šuplíku a čekají na svou historickou příležitost, aby mohly znovu vyjít na světlo. Nejrůznějších koncepcí, analýz, projektových záměrů a podobných materiálů má každý úřad v šuplících stovky až tisíce. S neustálou personální obměnou státní správy se však vytrácí historická paměť. Najít tím pádem někoho, kdo by měl alespoň mlhavé tušení, co se ve všech těch spisech vlastně ukrývá, bývá často neřešitelný problém. 

Jiří Táborský