Ne neprávem se o schizofrenii říká, že je to nejzávažnější duševní nemoc. Někdy se o ní hovoří dokonce jako o rakovině duše, říká Martin Anders.

LIDOVÉ NOVINY: Říká se, že kolem sta tisíc dospělých Čechů má schizofrenii. Je to pravda?

ANDERS: Kolísá to od 0,8 po 1,2 procenta populace, což jsou poslední evropská data. Z osmi milionů dospělých Čechů je to 64 až 96 tisíc lidí trpících psychotickými poruchami včetně schizofrenie.

LIDOVÉ NOVINY: Nedávno jste ale upozornil, že podle dat zdravotních pojišťoven má diagnózu schizofrenie asi 50 tisíc lidí. Jak to tedy je?

ANDERS: To znamená, že v průběhu roku se léčí zhruba 50 tisíc lidí a přibližně 30 až 40 tisíc lidí je v tom kterém roce bez léčby, tedy bez kontaktu se zdravotními službami hrazenými z veřejného zdravotního pojištění. To ale neznamená, že jsou bez léčby pořád. Řada pacientů léčbu přeruší a třeba z ní jen na rok vypadne.

LIDOVÉ NOVINY: Jak se schizofrenie léčí?

V průběhu jednoho roku trpí 27 procent dospělých v Evropské unii nějakou formou duševního onemocnění. Samozřejmě jsou tam i lehčí onemocnění, jako třeba fóbie z hadů. Schizofrenie tvoří čtyři procenta z nich. Takže zhruba každý sedmý duševně nemocný trpí schizofrenií.

ANDERS? Nikdo zatím bohužel neprokázal, že toto onemocnění jde léčit jinak než kombinovanou léčbou. Její základní součástí je psychofarmakoterapie, tedy podávání léků, a pak další komplex přidružených postupů, jako jsou různé druhy psychoterapie či pomoc v oblasti sociální nebo zaměstnávání. A právě reforma psychiatrie se zaměřuje na komplexní péči pro tyto lidi, aby nemuseli zůstávat v psychiatrických zařízeních a mohli být doma.

LIDOVÉ NOVINY: O jak závažnou nemoc vlastně jde?

ANDERS: V průběhu jednoho roku trpí 27 procent dospělých v Evropské unii nějakou formou duševního onemocnění. Samozřejmě jsou tam i lehčí onemocnění, jako třeba fóbie z hadů. Schizofrenie tvoří čtyři procenta z nich. Takže zhruba každý sedmý duševně nemocný trpí schizofrenií.

LIDOVÉ NOVINY: Můžeme onemocnět schizofrenií kdykoli?

ANDERS: Schizofrenie začíná v mladém věku a svým průběhem vede často k devastaci života postiženého člověka. V literatuře se o tom někdy hovoří jako o zlomu životní linie. Mladý kluk na vysoké, má holku – a najednou přijde obrat. Často je to marihuana, o které dnes přesvědčivě víme, že rizikově spouští schizofrenii a případně urychluje její nástup. Najednou se začne zabývat náboženskými tématy, slyší hlasy, přeruší kontakty s přáteli, přestane se umývat, zůstane zavřený doma nebo bydlí v lese…

LIDOVÉ NOVINY: Může se tato nemoc objevit a zase zmizet?

ANDERS: Analýzy dokládají, že zhruba 20 procent lidí má jenom jednu epizodu v životě, ale zbylých 80 procent se s ní potýká dlouhodobě. Někteří v epizodách, to znamená, že mají horší období, pak jsou dlouho stabilizovaní a poté to zase přijde, často v nějaké zátěžové situaci. Jiní to mají tak, že to je dlouhá celoživotní epizoda, která nemá žádné přestávky.

LIDOVÉ NOVINY: Jak se to na člověku projeví?

Analýzy dokládají, že zhruba 20 procent lidí má jenom jednu epizodu v životě, ale zbylých 80 procent se s ní potýká dlouhodobě.

ANDERS: Epizody se projevují i v dalších oblastech psychického života, jako je paměť, poznávací funkce, motivace a výdrž při práci nebo jiných činnostech, což je častou příčinou invalidity. Pacient se schizofrenií třeba slyší hlasy nebo má vidiny, ale to jsou věci, které mu nebrání v tom, aby chodil do práce. Daleko víc mu brání v práci to, že nemá výdrž, že se nesoustředí a že je unavený i po malé zátěži. Je to devastující onemocnění. Ne neprávem se o schizofrenii říká, že je to nejzávažnější duševní nemoc. Někdy se o ní hovoří dokonce jako o rakovině duše.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké další problémy tuto nemoc provázejí?

ANDERS: Když je choroba postihne jako mladé lidi, tak často v době, kdy dokončují školu a hledají zaměstnání. Ti lidé pak často nemají dokončené vzdělání nebo si nenajdou práci. Vznikne problém s tím, kdo je má živit. Často jsou u rodičů, kteří za ně platí. A když zkusí dva tři měsíce pracovat a následně je postihne nemoc, pro správu sociálního zabezpečení nemají odpracováno, a mají nárok jen na minimální dávky v důchodu, často pod úrovní životního minima. Mám kluka, který takto dostává 2200 korun na měsíc. Často je lepší těmto lidem říct, ať nezkoušejí vůbec pracovat, protože pak dostanou vypočtený důchod, který je nějaký průměr.

LIDOVÉ NOVINY: V Česku se ale zatím příliš nevyužívají moderní léky, které mohou výrazně zvýšit kvalitu života těchto pacientů. Je to tak?

ANDERS: Ano i ne. Máme dostupná prakticky všechna moderní antipsychotika, která existují, ale velmi nízkou spotřebu těchto léčivých látek v dlouhodobě působících injekcích. Sestry v nemocnicích dnes dělají to, že pacientům v pravidelných časech dávají léky a ti je před nimi užívají. Tato kontrola je zajištěna v injekci tak, že po aplikaci je látka v těle přítomna trvale. Má to řadu výhod, například rodiny často říkají, že se konečně mohou bavit o jiných věcech, než jestli si dotyčný lék vzal, nebo nevzal.

LIDOVÉ NOVINY: Jak by jim léky pomohly?

Máme čtyři procenta pacientů léčených dlouhodobě působícími injekcemi druhé generace. Třeba Maďarsko jich má deset procent, Španělé ještě více.

ANDERS: Ukazuje se, že když nemocní dostanou včas léčbu, což je důležitý faktor u většiny onemocnění, je šance zabránit negativním dopadům do budoucnosti. Některé studie hovoří o kritických třech měsících, kdy se hraje o budoucnost. Kdyby tedy šlo o někoho, na kom vám hodně záleží, doporučení je jasné: čím dříve začnete s injekcemi, tím lépe.

LIDOVÉ NOVINY: Kolik přesně pacientů moderní léky bere?

ANDERS: Máme čtyři procenta pacientů léčených dlouhodobě působícími injekcemi druhé generace. Třeba Maďarsko jich má deset procent, Španělé ještě více.

LIDOVÉ NOVINY: Ostatní nedostávají injekce, ale polykají prášky?

ANDERS: Zhruba u 16 procent léčených se aplikují dlouhodobě působící injekce první generace. Perorální léčbu, tedy pilulky, má téměř 80 procent z nich, což je obrovské číslo. Tu zřejmě bude mít naordinovanou i těch 30 až 40 tisíc lidí, kteří v systému fluktuují a aktuálně se neléčí.

LIDOVÉ NOVINY: Moderní léky se označují jako léky druhé generace. V čem je rozdíl mezi první a druhou generací?

ANDERS: Účinnost je srovnatelná. Ale prvogenerační skupina má nežádoucí účinky, které jsou pro pacienty velmi nepříznivé. Typické je třeba slinění, křeče, ztuhlost, třes a fixované asymetrické držení hlavy. Tyto léky také hýbou hormony, například zvyšují koncentrace prolaktinu, takže třeba ženy mohou mít galaktoreu, kdy jim teče mléko z prsu, a řada pacientů, a to i mužských, má v důsledku tohoto jevu sníženou chuť na sexuální aktivitu.

LIDOVÉ NOVINY: Je tedy třeba začít tyto léky nasazovat dřív?

Obecně se má za to, že dlouhodobě působící léčba zkracuje potřebu hospitalizací, snižuje riziko sebevražedného jednání, ale také agresivního chování.

ANDERS: Bylo by to samozřejmě výhodnější. Léčba by se měla posunout do segmentu mladších pacientů, u kterých je větší šance na uzdravení a na to, že budou moci vést plnohodnotný život. Dnes už jsou vědecké důkazy, že to má smysl i u prvních epizod. Obecně se má za to, že dlouhodobě působící léčba zkracuje potřebu hospitalizací, snižuje riziko sebevražedného jednání, ale také agresivního chování. Má to také nižší výskyt nežádoucích účinků ve srovnání se stejnou dávkou užívanou perorálně.

LIDOVÉ NOVINY: A má to i další výhody?

ANDERS: Benefitem je sama lepší kvalita života léčených při relativně minimálním počtu nežádoucích účinků. Sami pacienti přínosy cítí a hodnotí je. Je také nutno říci, že to dává stoprocentní možnost kontroly, jestli je člověk léčen, nebo není. Protože když nepřijde na injekci, máte jistotu, že se neléčí. Naopak když jenom předepisujete léky, může se ukázat, že polovina z pacientů, kteří tvrdí, že léky užívají, si je nevyzvedává z lékárny.

LIDOVÉ NOVINY: Někteří pacienti ale injekce odmítají, že?

ANDERS: Někteří to opravdu nechtějí, bojí se ztráty kontroly, injekcí nebo nežádoucích účinků. Samo onemocnění má v sobě složku ztráty pocitu nemoci, ale také vztahovačnosti a pocitu ztráty kontroly nad sebou. Ale na tom se dá pracovat a trpělivě jim vysvětlovat, že například u perorálně podávaných léků je dávka účinné látky ještě vyšší než u injekce.