Jdi na obsah Jdi na menu

Marián Čalfa, Havlův komunista. Jak člen KSČ zařídil předání moci

 
 
Jméno nenápadného úředníka Mariány Čalfy mohla veřejnost poprvé zaznamenat 21. dubna 1988, když prezident Gustáv Husák jmenoval federální vládu Lubomíra Štrougala. Seznam ministrů přineslo druhý den Rudé právo a Čalfovo jméno bylo na posledním místě. Nový ministr bez portfeje ale byl teprve na začátku své kariéry.

 

Právník v nezbytném tesilovém obleku byl více úředník, technokrat než politik. Od roku 1972 pracoval v legislativním odboru Úřadu předsednictva vlády ČSSR a postupně stoupal po kariérním žebříčku až do křesla ministra.

30 let svobody: kauzy a aféry

Třicetidílný seriál kauzy a aféry polistopadové éry bude v MF DNES vycházet každý týden až do listopadu. Představí největší ekonomické a politické kauzy. Miliardové tunely, bankovní krachy, spiknutí kmotrů, sporné amnestie a politické podrazy, vzestupy a pády.

Taková kariéra tehdy nebyla možná bez rudé partajní knížky – do komunistické strany vstoupil rodák z východoslovenského Trebišova už v osmnácti v roce 1964. Od roku 1985 byl i předsedou celozávodního výboru KSČ na Úřadu vlády.

Po listopadových událostech roku 1989 se nejprve 3. prosince stal prvním místopředsedou rekonstruované vlády premiéra Ladislava Adamce a členem týmu, který za komunisty jednal se zástupci Občanského fóra (OF). Když fórum novou, zrekonstruovanou vládu nepřijalo, Adamec z jednání odstoupil. Čalfa neváhal, chopil se příležitosti a 10. prosince se stal novým předsedou Federální vlády.

Změnil dres a vsadil svou kariéru na úspěch sametové revoluce. První schůzka mezi nimi a Havlem se odehrála 15. prosince na úřadu vlády. Je považována za jednu z klíčových událostí revoluce a obklopuje ji i řada legend. Třeba že Havla propašovali do Strakovy akademie v kufru auta, nebo že zde měl vyměnit Havel své zvolení prezidentem za beztrestnost pro komunisty.

Havel se schůzce mezi čtyřma očima s Čalfou podle svědectví Petra Pitharta bránil. „Zakládali jsme si na tom, že všechno děláme veřejně a pozvání na důvěrnou schůzku bylo proti duchu toho, co jsme dělali,“ uvedl Havel v knize Prosím, stručně.

Marián Čalfa vedl zemi při změně totalitního režimu k demokracii

 

Podle jeho pamětí mu Čalfa otevřeně řekl, že podle jeho mínění u nás komunismus definitivně skončil a je třeba udělat všechno pro hladký přechod moci do demokratických rukou a pro obnovu tržního hospodářství. „Nenabídl mi nic jiného než svou pomoc při změně systému a nic ode mě nechtěl, tím méně jakékoliv protislužby,“ vysvětloval ve vzpomínkách Havel.

Minimálně ale mezi nimi vznikla nepsaná dohoda, že pokud se Čech Havel stane prezidentem, zůstane Slovák Čalfa předsedou vlády.

Havel byl v té době již kandidátem Občanského fóra na prezidenta. Na schůzku Čalfa přinesl plán, jak jeho zvolení zajistit. „Slíbil Havlovi, že se postará o to, aby ho Federální shromáždění zvolilo ještě v roce 1989,“ uvádí historik Jiří Suk.

Na Havlovy námitky, že pro něj parlament složený z komunistů nikdy nebude hlasovat, mu pragmaticky vysvětlil, že právě v tomhle složení je parlament zvyklý odhlasovat všechno. Za několik dní Čalfova nátlaku se to skutečně podařilo. Komunističtí poslanci, pro které byl Havel před pár týdny buržoazní synek, třídní nepřítel a kriminálník, pro něj skutečně zvedli ruce.

Hitem byla sekaná se svíčkovou a růžová tatarka. Jak se jedlo v roce 1989

 

I o tom, jak to Čalfa zařídil, se vyprávějí legendy. Parlament plný komunistů skutečně zvolil 29. prosince 1989 Václava Havla československým prezidentem. Poslední překážku, která jeho zvolení bránila, dokázal Čalfa také odstranit. Havel byl od května v podmínce a Čalfa, na kterého jako na federálního premiéra přešly prezidentské pravomoce po Husákově abdikaci, mu ji zrušil.

V lednu 1990 vystoupil Čalfa z KSČ. Postupně se stal jedním z nejvýraznějších politiků tohoto přelomového období a získal si respekt veřejnosti i opozice. Pomohla mu i znalost tehdejšího právního řádu.

Fotogalerie

Jeho federální vláda, která získala přízvisko „vláda národního porozumění“, dovedla zemi ke svobodným volbám v červnu 1990 a nastartovala první ekonomické reformy. Funkci federálního premiéra si udržel i po volbách, ve kterých kandidoval za slovenskou Veřejnost proti násilí. Politiku opustil až po neúspěchu ve volbách roku 1992, opakovaně odmítl i nabídky přijetí do ČSSD. 

Po rozpadu československé federace se na Slovensko nevrátil, zůstal v Praze, rozhodl se pro české občanství a zamířil do soukromé sféry. Také zde se potvrdilo, že je mužem, který dokáže být ve správnou chvíli na správném místě.

Během let, kdy střídavě působil ve své advokátní praxi, v dozorčích radách podniků, v poradenských společnostech a bankách, dokázal využít své schopnosti i kontakty. Svého času byl také poradcem tehdejšího prezidenta Václava Havla, kterému pomohl například při prodeji Lucerny.

V médiích byl někdy označován za jednoho z nejbohatších Čechů, často se umisťuje i na žebříčcích vlivných lidí v pozadí. K politické minulosti se nevyjadřuje. „JUDr. Čalfa Vám děkuje za Váš zájem. Necítí však potřebu se veřejně vyjadřovat k době svého působení ve veřejných funkcích,“ odpověděl MF DNES na žádost o rozhovor prostřednictvím své kanceláře.