Havla už mít nebudeme; ale proč bychom nemohli mít prezidenta, který nelže, nekrade, není sprostý a nevyprodává stát

Třetí výročí státního pohřbu prezidenta Václava Havla je dobrou příležitostí připomenout pár docela jednoduchých věcí, které by Václav Havel jako prezident nikdy neudělal, dokonce by asi ani nebyl v nejmenším pokušení je činit, a několik zásadních věcí, které by dnes zdůrazňoval určitě a spolehlivě.

Havla prezidenta by ani ve snu nenapadlo letět na státní nebo ze státní návštěvy letadlem soukromé firmy, navíc firmy, která není ani registrována v České republice. A to nejen proto, že od začátku dbal (ač byl uměleckého založení) na dodržování a budování úcty k symbolům státnosti.

To, co se přihodilo Miloši Zemanovi, není však nějaká jednorázová vylomenina nebo úlet (z Číny), ale skutečnost, že dlouhotrvající skrytý a plíživý proces privatizace státu se jen prodral s plnou silou na povrch. Co bude další fáze? Bude létat soukromým letadlem i premiér a ministr zahraničí? Řekli jsme si jasně, že toto je neakceptovatelné? Omluvil se někdo?

I kdyby se Havlovi stalo, že jako prezident by měl vedle sebe nějakou pragmaticky založenou vládu, tak by rozhodně byl ochoten diskutovat o akcentech, důrazech či novinkách, ale nikdy ne o výprodeji hodnot a principů za něčí soukromé peníze.

To, že prezidenti a premiéři všude na světě podporují v rámci státních návštěv podnikatelské a investorské mise, je normální; jiná věc je, že by s sebou podnikatelská mise přizvala jako pomocníka a posluhovače i prezidenta. Vnímáme ještě vůbec ten rozdíl? Že Havel prodal Lucernu Chemapolu (jak teď leckdo zase vytahuje), byla sice určitě chyba, ale šlo o prodej soukromého rodinného majetku.

Další věc je, že prezident nemluví sprostě, dokonce se snaží, aby jeho jazyk měl formu i sdělení a obsah (nikoli samozřejmost v dnešní době). Havlovi činilo potíže říci sprosté slovo - a když to občas udělal (lezlo to z něj jak z chlupaté deky), nebylo to veřejně.

Pak je tu ona maličkost, že prezident nelže, a pokud někdy něco zatají ve věcech intimních a rodinných, pak nikdy ne ve věcech veřejných. Náš současný prezident je soudem usvědčený lhář a lhaní povýšil na normální princip politiky. Dobrou zprávou je, že pád prezidentovy popularity naznačuje, že lidem se ten despekt ke státnosti, vulgarizace a výprodej úřadu nelíbí.

Prezident, který neprivatizuje úřad a zahraniční politiku, prezident, který nelže a není sprostý – na to možná nepotřebujete Havla, ale možná by stačil skautský vedoucí nebo sokolský náčelník z vaší ulice či čtvrti.

Myslím, že na tom není ani nic českého, ani nečeského. Nestačil by ten obyčejně pevný, slušný člověk s jasnou integrální konstrukcí, onen pomyslný skautský vedoucí?

Pak jsou tu dvě další věci. Havel se vždy zabýval evropskou integrací, pronášel o jejím smyslu a významu projevy třeba i na začátku devadesátých let, kdy to ještě nikoho nezajímalo. O to více by byla Evropa jeho tématem dnes, kdy zápasí s krizí na Východě i na Jihu, kdy jedinou správnou odpovědí agresivnímu Putinovi je jednotná, silná a lépe integrovaná Evropa.

Havel jako člověk, který přivedl Českou republiku do NATO, by se jednoznačně zasazoval za posilnění NATO, plnění závazků evropských členů a odmítal by laciný evropský antiamerikanismus v době, kdy se Evropa jako černý pasažér veze na jistotě a spolehlivosti amerických bezpečnostních garancí a angažmá.

Havla už mít nebudeme, ale proč bychom nemohli mít (a chtít) jako hlavu státu člověka, který jednoduše nelže, nekrade, není sprostý, nevyprodává stát, podporuje vládu práva a snaží se posílit Evropskou unii a NATO? Je to opravdu neřešitelný problém takového člověka najít? A co proto už nyní děláme?