Jak velký bude celkový schodek spolkového rozpočtu v následujících letech? Toť otázka

Německé hospodářství v posledním půlroce významně zpomalilo. Třetí kvartál roku 2018 skončil dokonce mírnou kontrakcí (-0,2 % proti předešlému kvartálu), čtvrtý pak šnečím růstem 0,1 %. Celkový růst za rok 2018 sice činí 1,5 %, ale celý tento růst se uskutečnil na v první půlce roku a potom nastala stagnace. Hlavní příčinou je nejspíš zhoršený prodej automobilů, na jejichž výrobě a vývozu síla německé ekonomiky stojí. Rovněž počet zakázek v německém průmyslu v prosinci 2018 poklesl, a to docela dost – o 1,6 procenta.

(I u nás jsme měli ke konci roku výrazný pokles prodeje nových aut, ještě větší než v Evropě jako celku, totéž nastalo v Číně, poprvé po třiceti letech.)

Letos v lednu přehodnotila německá vláda svoje očekávání růstu na rok 2019 zhruba na polovinu: z 1,8 na 1,0 procenta. To má ovšem nějaké důsledky pro výběr daní.

V Německu bývá zvykem rámcově plánovat spolkové rozpočty už při podepisování koaliční dohody na celé volební období. Současná velká koalice počítala při svém vzniku s tím, že ke konci období vznikne v rozpočtu díra, kterou bude nutno vyplnit buď zvýšením daní, nebo emisí dalších dluhopisů.

To druhé je méně bolestivé pro daňového poplatníka, takže tipuji, že touto cestou se půjde. Ale zároveň by to znamenalo, že cíl vyrovnaného hospodaření („schwarze Null“) bude opuštěn. Tím by v eurozóně zmizela poslední významná ekonomika schopná odbourávat svoje dluhy. Na úsporné straně spektra by už zůstaly jen malé země jako Estonsko a Slovinsko.

(Aktuální dluhové hodiny. Schválně sledujte, za jak dlouho nabere Francie nebo Itálie další milion eur veřejného dluhu. Hodně rychle. Dříve, než vypijete šálek čaje. Jak se tak dívám na ty hodnoty, blíží se okamžik, kdy Francie vystřídá Itálii na stupních vítězů, co se absolutní velikosti dluhu v eurech týče. Schází jí k tomu už jen 5,5 miliardy eur, to by mohli zvládnout letos.)

 

Očekávaný vývoj rozpočtu (2018) – žluté náklady jsou nepokryté

Tento model ovšem počítal s příznivým vývojem ekonomiky cca do roku 2025. (Zdroj.) Aktuálně i ministerstvo financí, vedené sociálním demokratem Scholzem, varuje před dříve neplánovanou rozpočtovou dírou zhruba ve výši 25 miliard eur.

Opoziční strana FDP však provedla své vlastní výpočty a podle nich bude spolkové kase scházet nikoliv 25, ale 80 miliard eur. FDP například upozorňuje na to, že do rozpočtových výhledů zatím nikdo nezapracoval odchod Británie z EU a z toho plynoucí nutnost, aby zbylé státy přispívaly více do společného rozpočtu. (I Česká republika by se během pár let měla stát čistým plátcem.)

FDP není sama. Skepticky mluví také rozpočtový odborník CDU Eckhardt Rehberg (tamtéž): podle něj není vládou prezentovaná suma 25 miliard eur konečná.

Koalice plánovala v tomto volebním období pozvolna utlumovat tzv. solidární daň, vybíranou „dočasně“ již od sjednocení SRN s NDR, a přestat ji kasírovat aspoň od hůře placených zaměstnanců. To představuje o cca 20 miliard eur v rozpočtu méně; pokud tedy nyní hrozí stagnace daňových příjmů, možná dojde na to, že „Soli“ zůstane tam, kde byla, přesně podle principu, že „jednotkou dočasnosti je jeden furt“.

(„Soli“ se vybírá od roku 1991 a oslaví letos 28. narozeniny – pobývá tedy v kapsách západoněmeckých daňových poplatníků již o pět let déle, než jak dlouho pobývala tzv. spřátelená vojska na území Československa. A bude-li se jí ještě pár volebních období dařit, překoná doba jejího výběru délku trvání samotné NDR.)

 

Zpráva ministra financí rovněž naznačuje (viz konec článku ve Weltu), že závazek zvýšit výdaje na obranu aspoň na 1,5 % HDP (stále ještě hluboko pod cílovou hodnotou NATO, která činí dvě procenta) nebude dodržen. Ministryně obrany ale na zvýšení armádního rozpočtu trvá.

Paradoxní je, že tato díra v rozpočtu hrozí právě v dobách, kdy daňové příjmy německého státu dosáhly rekordní výše. Inu, výdaje mohou vždycky růst ještě rychleji; letos se má například začít s novým projektem „základního důchodu“, který by každému, kdo odpracuje 35 let, zajistil měsíční příjem ve výši aspoň 900 eur. Dokonce i SPD odhaduje náklady na tento projekt na 6,5 miliardy eur ročně. Už zmiňovaný Rehberg z CDU se v téhle souvislosti obává „explozivně rostoucích výdajů„.

Nikde jsem ale nenašel zmínku o tom, zda a jak jsou do těchto odhadů zapracovány plánované náklady na odstavování uhelných elektráren a tepláren. Z čehož si troufám opatrně usuzovat, že spíš asi nejsou. Ono je to nakonec čerstvé rozhodnutí, staré teprve týden. Příslušná čísla možná ještě ani nejsou k dispozici.

Osobně se mi tím potvrzuje můj názor, že dělat ekonomické předpovědi na pět let dopředu je tzv. pro kočku. Tentokrát nevydržela prognóza rozpočtu, prezentovaná staronovou koaliční vládou koncem února 2018, ani jediný rok.

Autor: Marian Kechlibar