Vyzkoušeli jsme znovuvzkříšený autobus: Pojízdnou prodejnu Škodu 706 RTO!
Autobusy Škoda 706 RTO patří v tuzemsku k těm vůbec nejslavnějším. Na jihu Čech jeden polorozpadlý během tří let proměnili k nepoznání.Unikátní pojízdnou prodejnu jsme vyzkoušeli mezi prvními.
Píše se rok 1964. Ve Vysokém Mýtě právě dokončují jeden z mnoha autobusů Škoda 706 RTO. Nic neobvyklého, výroba této řady zde už frčí šest let. Jen málokdo by však v šedesátých letech vlastní krví podepsal, že přesně tahle pojízdná laboratoř Správy státních hmotných rezerv přežije dodnes, notabene v tak parádní kondici. Takzvaný „knedlík“, jak zní přezdívka legendárního modelu, nánosem jihočeské renovační kúry omládl. Přesto si svůj historický vzhled uchoval. Jak to dokázal?
Tři roky zápřahu
„Nápad pořídit si prodejnu na čtyřech kolech s odkazem na minulost vznikl zhruba před čtyřmi lety,“ říká Jiří Trousil, šéf logistiky v Madetě, s tím, že netušil, kolik dřiny to následně přinese.
První úkol na seznamu dlouhém jako Lovosice? Sehnat adekvátní vůz. „V dezolátním stavu jich najdete dost. Nám se naštěstí povedlo v roce 2015 koupit od pána ze Zábřehu na Moravě ještě docela dobrý autobus,“ pokračuje pětačtyřicetiletý Trousil. Bláhově si myslel, že do roka a do dne s béžovým krasavcem s rozvorem 5450 milimetrů slavnostně zdvihnou kotvy. „Nakonec na tom makalo celkově třicet lidí tři roky, a pořád to není na sto procent,“ poznamenává Lubomír Rotbauer, jenž je jedním ze dvou šoférů, kteří mají tu čest s masivním bílým volantem točit.
Detektivové z kravínů
V regionu rybníků chtěli, aby se stroj co nejvěrněji přiblížil mobilním prodejnám, jež za socialismu platily na návsích za šlágr. Spustili velkou pátrací akci. Třeba všichni jejich řidiči dostali fotky s kýženým „ertéóčkem“. Nelítali tak pouze po kravínech, ale s trochou nadsázky slídili v kopřivách. Detektivní činnost se vyplatila. Na jedno rezavé a oprýskané natrefi li. „Snažil jsem se interiér maximálně zakreslit, ale některým úpravám se prostě nevyhnete,“ hodnotí změny Trousil a zve nás nás na prohlídku téměř jedenáctimetrového „vajíčka“.
Jako sardinky
Exkurze začíná v zadní části u kontroly rezervy. Její hledání prý ale máme vypustit, neboť ji při renovaci museli nahradit generátorem a kompresorem na chlazení mléčných dobrot. Snad během návštěv jihočeských vísek nepíchneme. Při venkovní obchůzce řidič Lubomír ještě upozorňuje na plastové logo Karosy, které se na přední mřížku podařilo sehnat původní. A nyní hurá na palubu! Nastupujeme zadními dveřmi: jinak to taky na nákup nejde. Dlouháni se hned můžou pořádně praštit do temene, poněvadž strop nespadá mezi nejvyšší. Uličku lemují regály s výrobky, za řidičem poté kraluje pult s kasou a umyvadélkem. „Posádku tvoří dva lidé. Šofér, který doplňuje zboží, a prodavačka – tak jako dřív,“ říká Trousil. Zákazníků se sem vejde přinejlepším půltucet – i tak se budou mačkat jako sardinky v plechovce. Na intimitu si ovšem brzy zvyknete.
Zima a peklo
V přídi zaujme vodou chlazený vznětový šestiválec zdvihového objemu 11 781 cm3, který spolupracuje s pětistupňovou manuální převodovkou. „Co tu budeme tak koukat, vyzkoušíme ho, ne?“ svítí oči třiačtyřicetiletému Rotbauerovi. Žhaví motor, zatímco srdce přihlížejících pamětníků poskakují radostí jako na trampolíně. „Tenhle nádherný zvuk mě vrací do mládí, když k babičce jezdila podobná prodejna,“ svěřuje se nám starší pán na okraji Českých Budějovic. „Knedlík“ s výkonem 148 koní si to za slunného počasí valí osmdesátkou pryč z města, děti se otáčejí, náctiletí fotí, policisté mávají a Lubomír se potí na kruhových objezdech: „Kruháče jsou peklo, to si pokaždé nejvíc zaposiluju, jinak to je samá radost.“ Není mu tu pak spíše zima, když romadury a spol. vyžadují teplotu osmi stupňů Celsia? „Zatáhneme jim závěsy, takže ne. Stejně se chystáme křižovat republiku hlavně v létě, čili to spíš ocení,“ odpovídá za kolegu Trousil.
Milionové tajemno
Zrovna vplouváme do malebné obce Úsilné. Usilovně se pokoušíme z Trousila vymámit konečnou cenu autobusu, leč neúspěšně. „Pohybujeme se v řádech milionů. Je však třeba za tím vidět tu neskutečnou práci,“ říká Trousil a pokračuje: „Vždyť jenom vnitřek jsme dělali třináct měsíců. K tomu musím ještě připočíst desítky hodin strávených na burzách hledáním originálních dílů. Stejně se najdou hnidopiši, kteří kritizují – lišta byla trochu jinak, odstín mi nesedí a tak dále.“ Na druhou stranu existují též zájemci, kteří jsou ze zrenovované legendy nadšeni a rádi by ji zaparkovali u sebe v garáži. „Prodat? Nikdy! Nikomu!“ brání se jakýmkoliv nabídkám Trousil.
Věk? Jenom číslo
Paf jsou z něj teď i obyvatelé sousedních Hrdějovic a Hosína. Aby také ne. Přestože zakulacený dieselový kočár představila jihočeská mlékárna již u stého výročí Československa loni na podzim, jeho dosavadní štace bychom spočítali na prstech jedné ruky. „To se změní. Lidem budeme tuhle sezonu po celé republice daleko blíže,“ slibuje Trousil. Na úplný závěr snad jen zopakování dvou cenných rad: dovnitř vždy pouze po zadních schůdcích a velikáni přikrčení. Potom už to je v „sedmsetšestce“ zážitek – bez ohledu na to, jestli vám je pět, nebo sedmdesát šest.
Víte, že…
… autobus Škoda 706 RTO byl veřejnosti poprvé ukázán na brněnské Výstavě československého strojírenství v roce 1956? Tehdy však ještě ve formě prototypu. Samotná produkce odstartovala až v prvních měsících roku 1958.